BEZ SIL!

Ahoj.Stalo se mi něco,o co bych se s váma chtěla podělit a přimět vás k zamyšlení.Po přečtení některých příběhů na těhle stránkách mě až udivuje,že i když jsme každá úplně jiná a z jiného kouta republiky,pocity,myšlenky a problémy máme skoro stejné.Chci vám napsat zážitek,který se mi stal včera.Nechci se litovat,to ne,jen chci,aby si to přečetly a zamyslely se nad tím ty z vás,které začarovaný kruh ještě nepohltil a které se chystají k nebezpečnému hubnutí!!! Budík mi zvonil brzy ráno(něco po 5.hodině),protože jsem měla hodinu na ráno.Už když jsem se vzbudila,bylo mi trochu di- vně,ale nezabývala jsem se tím a vylezla z postele.Ve chvíli,kdy jsem se chtěla postavit se mi ale podlomily nohy a já sebou práskla na zem.Před očima jsem měla tmu a hlava se mi točila,jako na kolotoči.Je celkem těžké napsat,jak mi v tu chvíli bylo.Po nějaké době jsem se zvedla a chystala se obléct.To pro mě byl ale další problém.Po obléknutí jedné ponožky jsem byla tak unavená,že jsem si musela sednout.Ruce se mi třásly,že jsem ani nebyla schopna v nich nic udržet.Čelo jsem měla zpocené a zároveň jsem se klepala zimou a měla „husí kůži“.Myslela jsem si,že mám horečku,ale po změření teploty jsem zjistila pravý opak-měla jsem okolo 34°C.Když mě mamka viděla,řekla mi,ať zůstanu doma.Že na mě asi leze nějaká chřipka.Byla jsem ráda,že do školy nemusím,protože bych tam asi stejně nedošla.Mamka si o mě dělala starost,udělala mi čaj,přikryla dekou a odešla do práce.Bylo mi hrozně.A to z jednoho,jediného důvodu-Z HLADU!!!Protože jsem už několik dnů NIC nejedla a k tumo se z posledních sil snažila cvičit,neměla už jsem žádnou energii.Říkala jsem si,že je lepší nejíst nic,než jíst málo.Protože já když něco sním,tak mám pak strašnou chuť na všechno,ale umím se ovládat.Ještě nikdy jsem se nepřejedla tak,že bych měla plný žaludek,nebo,nedejbože,aby mi bylo z přejezení špatně.Ale teď mi došlo,že tady už nejde o nějaké shazování nadbytečných kil,zahrávám si s vlastním životem!!!Rozhodla jsem se tedy,že si vezmu jablko,ale zatočilo se mi v hlavě a já zase spadla.Chvíli jsem bezvládně ležela na zemi a pak se vzchopila a došla si pro to jabko.Když jsem ho(asi po hodině)snědla,byla jsem plná,jako bych snědla 5 hamburgrů.Ale za chvíli už se zase dostavily výčitky,že přiberu atd. Vím,tenhle zážitek by mi mohl KONEČNĚ otevřít oči,ale buhužel:(!!!Pořád chci zhubnout,pořád si připadám tlustá a všude na těle vidím samé špeky,ale to vidíme každá z nás.S ubývající váhou si připadám tlusčí a tlusčí.V mých očích se něměním. Když se na sebe dívám do zrcadla,nepřipadám si štíhlá,ale šíleně tlustá.Někdy si říkám,jestli to všechno není sen.Sen,ze kterého se ráno probudím a půjdu se v klidu a bez výčitek nasnídat.Fakt nevím,jak to dopadne.Je mi 15 a nechci si zničit život.Já si ale nemocná nepřipadám.Ale už takhle nechci dál žít.Už na to nemám síly!!! Možná,že vás to trochu zaujalo a zamyslete se nad tím,dřív než bude pozdě.Nikomu bych nepřála prožít to,co prožívám já teď.Nenávidím se za to,ALE NEVÍM JAK Z TOHO VEN…!!!