Asi se udusím

hojky človíčkové. Dlouho jsem sem nepsala, snad jsem měla pocit že to nepotřebuji, ale znova mám pocit že se potápím a nic mi nejde. všechno se mi sype pod rukama, a vy víte jak mi „postižení“ řešíme problémy:-) Přestáváme jíst, uzavíráme se do sebe sama, jsme protivní ke všemu co se kolem nás děje a nevíme proč tomu tak je, i když to v podstatě víme moc dobře. POslední dobou mě všechno jen trápí, bojím se chodit do školy, mám panickou hrůzu z toho že po mě někdo něco bude chtít. Doma mám pocit že se časem udusím, jelikož je tam strašné napětí. PRo všechny jsem špatná, protože jednoduše nemám náladu jako oni, ale když ono to nejde. Znova se dostávám do stavu, kdy odmítám veškerou komunikaci, protože mám pocit, že mi nikdo nerozumí, jen má „nejlepší“ přítelkyně anorexie. Vždycky tu bude ochotna mi pomoci, a jako jediné je jí jedno jak se cítím. znova vstávám s tím, že dneska nebudu jíst, protože se mi možná zlepší nálada tím, že budu hezčí pro okolí. Stupidní, byť vím, že na tom nezáleží, usiluju o to být dokonalá, i když v podstatě už to víc ani nejde. Jsem psychicky úplně na dně, nevím kam jít, co dělat a s kým. NIc mě nebaví, jen se utápím v myšlenkách a dusím se ve svém nitru. NEchci znova do všeho spadnout, ale padám a padám …