Anorexie

Ahojky všichni, rozhodla sem se sem napsat svůj příběh. Už od mala sem měla problemy s jídlem..ale teď je to mnohem horší,před dvouma rokama sem byla na psychiatrické klinice v Brně. Léčila sem se tam z ANOREXIE,DEPRESE a SEBEUBLIŽOVÁNÍ. Byla sem uplně na dně, planovala sem si i sebevraždu…předtím sem měla přítele který mě mlátil a strašně mi ublížil. S rodiči sem nikdy nměla moc dobrý vztah takže sem se jim nesvěřovala, s ničím. Tak sem jim tohle neřekla, možna by bylo hodně věcí jinak. Jak mě propustili z kliniky, bylo to asi po dvou měsících, protožesem tam zhubla 6 kilo……tak mě nechtěli pustit. O rok později sem se předávkovala práškama, v den svých osmnáctých narozenin….bylo to něco hrozného..doma sem pořád kolabovala a naši si mysleli že to mám z jídla, ale bohužel nee! Tak mě vzali a jeli sme na pohotovost, tam mě napojili na přístroje, dali vývod a bojovala sm o život…umírala sem našim před očima. Ale po třech dnech sem se dala dohromady…a konečně sem mohla i na nohy…bylo to něco hrozného a už bych to nechtěla zažít. Teď je to vše ve starých kolejích, myslím z jídlem….nejím, hubnu…prostě to nejde přestat chvíli to vydržím ale pak do toho spadnu…prostě chci být hubena, dokonalá…..tak nejím….V 9 třídě sem snědla na co sem přišla, a taky sem vypadala….vážila sem 70 kg….Měřím 172, a teď mam 50 kg ale je to pořád mooooooooooooooooooc…když se na sebe podívu do zrcadla tak to je něco šíleneho….V poslední době sem nejedla nic…a cítím se báječně..úplně perfektně..ptostě mi to takhle vyhovuje a sem spokojena….že nic nemusím jíst…Ale přitom bych chtěla strašně moc pomoct..ale vím že do toho vždycky spadnu…když vidím ty hubené holky tak jim závidím…