Ale já budu bojovat!

Ahoj, nejsem moc otevřený člověk, takže to, že sem píšu je na mě docela úspěch. Potřebuju se totiž vypovídat … Když jsem opustila základku, chtěla jsem začít s čistým štítem, na nové škole, mezi novými lidmi. Hodně jsem se změnila. Zhubla jsem 10kg a pobrala tím i sebevědomí. Měla jsem 58kg na svou výšku 173cm a tělo pěkně zpevněné. Vše se pokazilo až tuhle zimu. Začala jsem se přejídat a omezila jsem cvičení. Nejdřív jsem přibrala 5kg, ale to mě vůbec netrápilo. Bylo mi to jedno. Stále jsem vypadala dobře, přítele jsem měla a tím to pro mě haslo. Potom jsem se už nevážila a vykašlala se i na přítele. Tak za měsíc mi přišla pozvánka na 17ti letou prohlídku. Tam mě sestřička zvážila a mě to vyrazilo dech. 70kg! Cestou domů jsem se v duchu ujišťovala,že ta jejich váha už taky něco zažila, že je stará a určitě váží o několik kilo víc. Anebo se sestřička špatně podívala. Ale řeknu vám, dobrý pocit jsem z toho stejně neměla. Doma jsem se svlékla a zvážila. Mé úvahy o špatné váze z nemocnice se rozplynuly a já dostala histerický záchvat. Opravdu 70kg!!! Doma jsem byla sama, tak jsem si pořádně zakřičela a potom i pobrečela. Dupala jsem, kopala do věcí, které to nebolelo a zároveň se nerozpadly, trhala si vlasy, mlátila pěstmi do zdí a potom vyčerpáním usla. Místo toho, abych se sebou něco dělala jsem se začala přejídat vysloveně jako prase, protože jsem byla zakomlexovaná a kompenzovala to jídlem. Byla jsem schopná do sebe nacpat těstoviny, čokoládu, musli, chleba, jogurt..fuj! Nakonec jsem jídlo zvracela. Stala se ze mě bulimička. Po měsíci mě matka odhalila, takže jsem s tím přestala. Několik dní mě pak hrozně bolel žaludek. Teď už jsem snad v pohodě. Nepřejídám se a cvičím zase pravidelně. Váha jde dolů hodně pomalu. HODNĚ! A mě to mrzí, protože nebýt toho zvracení už jsem zpátky na svejch 58kg! Ale já budu bojovat!